kouskem chleba uchlácholí psy a vysvobodí dítě. Ostatne ve var. g, h výslovne se praví, že Ježíš chodil „po proszonym chlebie;" 2) Ježíš vyzve dítě, aby ulomilo pruty (ratolest javorovou, stonek liliový atd.) a jimi švihlo na hrob vsrovn. var. a, e, g, h, i, к, 1, h, o, q, r); 3) otázky, které matka dává dítěti (co by v hrobě jedlo, pilo); srovn. var. c, ćj, d, e, h, i, j, k, n, o, q, r, s, t. Odchylky jsou dvojího druhu: jednak se některé motivy vynechávají (srovn. výše), jednak se připojují drobné rysy; zejména žaloby sirotkovy v některých textech jsou do 1-něny četnými podrobnostmi (srovn. var. r), jiné var. zase dokreslují zmínku o trestu, který postihl macechu (var. c, Ci, j, n, o, qC Slezské varianty obsahují jen zlomky původní legendy, neboť vynechávají části III.—IV., tak že písni chybí závěr a kromě toho z úvodu není jasno, kdo mluví se sirotkem. Touto neúplností blíží se var. polsko-slezské zápisům z če ké oblasti slezské a východomoravské.

Srovnáme-li písně polské s moravskoslovenskými a lužickými, nemůžeme, tuším, býti v pochybnostech o jejich vzájemném poměru. Píseň o sirotkovi jest rozšííena po celém území polském a jednotlivé varianty (zapsané v různých oblastech) pevně zachovávají nejen osnovné motivy, ale i rázovité podrobnosti. Epický rámec jest úplnější než v písních moravských ^srovn. úvod líčící Kristovo setkání se sirotkem; také závěr jest zpracován podrobněji, zejména proniká mravoučná tendence skladby). Uvažme kromě toho, že již varianty slezské jsou jednodušší, stručnější, ano neúplnější než texty z vlastního území polského, dále že text slovenský byl zap án ve stolici gemerské a texty moravtké, blízké polským, na Příborsku, tedy v páse pohraničním, v němž se up'atňuje vliv polský17) — myslím, že výsledek rozboru možno s velikou pravděpodobností shrnouti taklo: I\a území lužickosrbském, ve Slezsku, ve východní Moravě a v severních stolicích uherskoslovenských, tedy v krajích sousedících s oblastí polskou jest známa legenda o sirotkovi. Pronikla tam nepochybně z Polska, kdež jsme nalezli velmi četné a úplné varianty; poznáváme z nich základní rysy. této skupiny jasněji než z písní moravských a slovenských. Přejetí bylo usnadněno tím, že píseň byla oblíbenou skladbou „dziadů", potulných, žebravých zpěváků, kteří ji roznesli po krajích polských; moravští poutníci v Częstochowę aj. jistě ji často slýchali, byla známa i v polských oblastech slezských a takto legenda pronikla i k nám. Možná že přešla též do literatury „š lalíčkové" t. j. byla tištěna v obvyklé úpravě písní kramář^kých, čímž b' se vy-' svěťilo, že v sousedství polském nalézáme též zpracování německé — text Meinertův totiž třeba přiřaditi k legendám polským.18)