Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 430

uvedené); III. 1. podrobněji jako v d; IV. 2. macecha se vymlouvá, že sirotků nebila, zlému jich neučila atd. Závěr obraci se к sirotkům vůbec — jev tom tež stesk zpěvákův, aby posluchače pohnul к hojné almužně. — Var. h: IV. 2. zkráceno; závěr tvoří 23. sl. var. a. — Var. i: П. 1.—2. jako v c; 1.3. bližší var. f; III. 1. ako v с (o sirotku se nemluví); III. 2. jako v d; IV. 2. 23. sloha z a; macecha líci, jak by opatrovala sirotka jako v f. — Var. k: Předeslán úvod, líčící, jak těžko.jest sirotkům slouiiti v cizmě. Mluví se o několika sirotcích, dále však jen o jednom. Celý tento úvod považuji za obměnu jiné písně „sirotské" (srovn. např. Kolberg-, Pokucie, II., 196, č. 3 .0), o níž bude zmínka dále;23) I. 1.—2. jako v b; I. 3.—4.: Bůh vybizí sirotku, aby ulomila tři pruty a šlehla ttikrát na hrob; II. 2. jako 8. sloha v c. Sirotek

slibuje matce:

,Budu nohy myty,

totu ušku pyty,

korinječko hryzty,

božym duchom žyty.'

II. 3. V žalobách zajímavý detail: macecha krájí chléb jako klenový list a ještě se ptá dítěte, sní-li všecko; 111. 1. srovn. 14. sl. v с; IV. 1. ďáblové vyzývají macechu, aby se podívala, jak je nebe vysoko a při tom jí liji kypici smů^u do oči. — Var. 1: úvodní verše jako v e, f, h a některé jako v g. Zároveň připojeno sem II. 3. podle var. g (vložená píseň); I. 4. anděl napodobuje matčin hlas a rozmlouvá s dítětem; II. 2. podrobněji jako v g; III. 2. Bůh nařizuje všem pekelníkům, aby macechu stáhli železným hákem do pekla; IV. 2. závěr tvoří 23. sl. z a pak 2 verše napomínající к vlídnosti vůči sirotkům.24)

Jako Erbenovi lidová piseň dala námět к básni Sirotkovo lůžko, tak maloruskou legendu zpracoval A. Metlinskij v básni Днтина-спротпна. Na Boží hod velikonoční, za jasné pohody jarní, sirotek jde do chrámu; šaty má chatrné, nikdo si ho nevšímá; sám přišel, sám odchází. Lidé vrátili se z chrámu domů, radují se, děti v čistých ko-šilkách hrají si na slunci — sirotek zajde na hřbitov, usedne na mohylu svých rodičů a sklání se k zemi, jakoby s hrobem rozmlouval. Večerní zvon svolává lid к bohoslužbě; i ditě povstalo, dívá se na zapadající slunce jako na rodnou chatu, pláče a vchází do chrámu.

Tento rozbor přihlíží jen к rozdílům podstatným, neboť pro náš účel nemělo by významu uváděti odchylky podružné, na př. že v některých var. setkává se Bůh se sirotkem sám, v jiných je provázen anděly atd.; úvodní verše bývají rozmanité, na př. var. e počíná se verši:

,Zaszumiły łuhy, zahremiły riki, umer otec maty séritkam na wiki'

a tento úvod s malými odchylkami mají též var. f, h, 1. Avšak jádro legendy všecky varianty reprodukují v podstatě souhlasně; rozdíly jsou hlavně v části IV., již někteří zpěváci rozšiřují podrobnostmi (o mukách pekelných, nebo mravoučnými úvahami), upomínajícími na apokryfní skladby eschatologické. Také žaloby sirotkovy jsou v některých var. podrobnější: ve všech sirotek naříká, že mu macecha neumyla hlavy, neušila košilky,25) připojuje však (na př. ve var. a, d, f, i, k) ještě, jak bývá při česání, krájení chleba atd.


23) Srovn. var. uvedené zde, str. 433.
24) N- J- Petrov v díle Očerki istoriji ukrajins. literat., XIX. stol., str. 133, otiskl úryvek naší leg-endy, který se shoduje s var. uvedenými nahoře. Sirotka bloudi po světě, ale nemůže najiti matku. Potkal ji Hospodin. Dále I. 3.—4., II. 1., 3, 4.,
III. 1.—2. jako ve. var. b.
25) Jsou to typické obraty v malor. písních při líčení opuštěnosti; na př. kozák praví matce, že mu hlavu umyje drobný déšť, rozčeše trnové křoví. (Čubinskij, Trudy, V., 953, č. 36). Podobně čumák naříká, že mu nikdo nepřipraví košile na neděli. ( bid. 1029, č. 148; 1037, č. 158g; 1041, č. 164).

Předchozí   Následující