str. 434
č. 620; Šejn, Materiály 403 č. 2 (Sbornik LI.); Šejn, Sbornik rus. nar. pěs. I. 479; v některých písních nevěsta obrací se přímo k Bohu (Do-brovoljskij, 1. c. 57 nsl. č. 100—103). Srovn. obdobné motivy: Nosovič, 1. c. 201 č. 78—9. Někdy matka odpovídá, že by přiletěla ze záhrobí, kdyby byla sivou kukačkou, srovn. Sbornik pamjat. 48 č. 50; Šejn, Materiály (Sbornik LI.) 97 č. 75, 194 č. 2. Srovn. též Živ. Starina 1905 Vyp. III.—IV. 528. V četných písních svatebních najdeme prvky legendární : Matka prosila Boha a Ducha sv, aby ji spustili po zlatém proutku, hedvábném provázku na zemi; chtěla by se podívati, zda její dcera-nevěsta je dobře oblečena a pod. Přišli tři andělé a oznamují Bohu, aby matky nepouštěl, neboť sami byli včera na zemi, stáli pod oknem a viděli, že dívka je oblečena dobře atd. Srovn. Nosovič, 1. c. str. 577, 628 č. 625; Dobrovoljskij 1. с. 49, č. 83, 268 č. 590, 198 č. 476; Šejn Materiály (Sbornik LI.) 276 č. 2. V jiných var. matce dostane se dovolení vrátiti se na zem, dívá se na svatbu dceřinu, ale odnáší si dojem smutný: Dobrovoljskij, 1. c. 50 nsl. č. 84—6; Sejn, Materiały (Sbornik LI.) 96 č. 72. Srovn. obdobné motivy: Sbornik pamj. sěverozap. kr. 277 č. 285; Nosovič 1. c. 200 č. 77; Sbornik Kavkaz. XV. 11 č. 6, XXXIV. otd. III. 71 č. 1; Živaja Starina 1901 239. V některých písních dívka obrací se k Bohu, sama jde„do ráje a marně prosí, aby pustili matku: Nosovič, 1. c. 203 č. 83; Šejn Materiały (Sbornik LI.) 97 č. 73; nebo posílá sokola (kukačku a j.), aby přivedli otce: Metlinskij, Nar. južnorus. pěs. 150 nsl. Ostatně sám Bůh pečuje o svatbu sirotkovu, neboť když přijíždějí ke kostelu, zvony se samy rozezvučely, svíce samy se rozsvítily, knihy samy „začitalisja": Dobrovoljskij, 1. c. 59 č. 104; srovn. Šejn, Materiály (1. c.) 284 č. 8; Dobrovoljskij 1. c. 192 č. 465, Vedlo by daleko, kdybychom chtěli, třeba jen v hlavních rysech charakterisovati mnohotvárné obměny „sirotských" motivů ve svérázné, bohatě rozvité poesii východoslovanské.30) Najdeme lyrické monology, v nichž sirotek naříká na těžkou sudbu (Radčenko Gomeľs. pěs. 153 č. 64; Nosovič, 1. c. 509 č. 394, Sobolevskij, Velikorus. nar. pěs. II. 1 č. 2—4, 6, 7—13), rozmluvy s Bohem, jemuž sirotek na slova útěchy odpovídá, že nikdy nikomu se nezavděčí (Kievs. Univers. Izv. 1896 No. 2 101 č. 486; Šejn, Sbornik XLI. 420 č. 515), nebo jen náladové písně srovnávající sirotka s opuštěnou jedlí, větrem schýlenou (Radčenko, 1. c. 15Ö č. 59) atd. Vedle písní o osiřelé dívce nebo nevěstě
30) Lyrického rázu jsou též písně litevské a lotyšské, líčící smutný osud opuštěného sirotka. Bývají to monology opuštěné dívky (Nesselmann, Littauische Lieder 53 č. 67), nebo rozmluva s matkou, (ibid. 54 č. 68), nebo ciívka jde na hrob rodičů a ža uje na macechu, srovn. Treuland, Národ. pěs. Lotyš. (Sbornik Daškov. II.) 171 č. 881, Wolter, Materiály dlja etnogr. lotyšs. plem. 373, Nesselmann, 1. с. 54 č. 69; 57 č. 72 atd. V jiných písních otec vrací se s lovu, potkává dceru na křižovatce a dovídá se, jak ji macecha trápí: Nesselmann 55 č. 70, nebo se prostě vypravuje o bídě sirotkově (Zbiór. wiad. XVI. 159) a pod. Také o svatbách zpívají se písně nevěstě-sirotě: srovn. Ulmann, Lettische Volksl. č. 156—170, hojné jsou též drobné několika-veršové popěvky (obyčejně 4 verše) o sirotcích: Treuland, I. c. č. 8'2—910; Ulmann 1. c. č. 152—3. Najdeme též motivy obdobné písním slovanským: matka v podobě kukačky přiletí к opuštěné dceři (Piesni nadniem. str. 40); Р. Marie pospichá do kostela, aby přineda osiřelé nevěstě svatební dar(UlmannI. c.č. 153); srovn. též žaloby sirotkovy (česání, chléb, mytí atd.) a j. „Sirotským" písním svatebním blíži se též píseň estonská (Neus, Ehstn. Volksl. 139).
|
|
