lid na Ukrajině i na území velikoruském vytvořil nezapomenutelné typy osiřelého kozáka, burłaka nebo čumaka, který teskní po domově a „umírá kdesi v nekonečné stepi chůd a opuštěn. Sborníky Metlinského, Cubin-ského, sbírka Hrinčenkova a j. podávají přehojné doklady.31)

Tento přehledný výčet zaznamenává zejména písně tvořící široce rozvětvené, rozmanitě obměňované skupiny, tedy vlastně jen písňové typy, neboť nejde mi o podrobný rozbor všech „sirotských" písní. Chtěl jsem jen ukázati, že stesk osiřelého dítěte jest téměř „locus communis" východoslovanské poesie, která i v tom směru je tvarově i obsahově bohatší a rozmanitější polské. Tím dostává se jakéhosi odůvodnění domněnce, že snad i u Malorusů vznikla píseň toho druhu jako legenda polská. Rozhodně však bylo ukázáno, že legenda o sirotkovi pravděpodobně vznikla z tradičních prvků polsko-maloruských bez vlivu západoevropského.

*

Tím končím rozbor versí západoslovanských i východoslovanských a shrnuji výsledky takto:32) Na území československém, lužickém, polském, maloruském a běloruském nalézáme dvojí typ písně o sirotkovi: český a polsko-maloruský. Základní motiv jest stejný, i ve stavbě jsou shody (žaloby na hrobě, rozmluva s matkou), přes to však obojí typ nutno považovati za svérázné zpracování všelidské látky. Typ polsko-maloruský s význačnými rysy legendárními — snad není původu ryze lidového — přešel v soubor skladeb odborných zpěváků polských i maloruských, jejichž prostřednictvím legenda pronikla к Bělorusům, na západě pak do Lužice, na Slovensko, Slezskem i na východní Moravu a to nejen na území slovanské, ale i k východomoravským Němcům (na Kravařsko, srovn. var. Meinertův) a v Uhrách к Maďarům. Vzájemný vztah polských a maloruských variantů nelze bezpečně určiti; dvě možnosti jsou pravděpodobné: buď polský text byl přímo základem maloruského, nebo existovala vedle polské také obdobná píseň maloruská, která však záhy — patrně vlivem populární náboženské literatury splývala s versí polskou. Původ tohoto typu třeba hledati v lidovém podání polsko-maloruském.

Druhý typ, který z Cech pronikl jen na Moravu, zpracovává daný motiv baladicky. Nazvali jsme jej „českým", poněvadž varianty umělecky nejcennější máme v české sbírce Erbenově. Tato skupina omezuje nadpřirozený prvek; zejména základní text Erbenův líčí prostými slovy lidský, přelidský osud opuštěného sirotka, jejž z bezútešného hoře vysvobozuje smrt. Ani pro tento typ nemáme přímých paralel v písních okolních národů i lze jej tuším označiti jako samostatné, české zpracování všelidského motivu. Umělecká hodnota vzácné skladby, kterou řadíme к nejkrásnějším písním slovanským, je tím větší, poněvadž mi-