strovsky souladná stavba a dikce jsou výtvorem lidových pěvců českých, třebaže zásluha o konečnou úpravu textu přísluší Erbenovi. Talvj v díle „Ubersichtliches Handbuch einer Geschichte der slav. Sprachen und Literatur (str. 333) nadšene chválí dánskou baladu o sirotcích (srovn. zde str. 424) poznamenávajíc, že Slované nemají písně, kterou by bylo možno postaviti po bok dánské skladbě. Uznávám, že dánská píseň má všecky přednosti severských balad: hutné epické jádro, bystrý spád dějový i účinné dramatické scény (srovn. např. návrat matčin domů) — zdá se mi však, že závěr poněkud oslabuje výsledný dojem. Děti jsou zabezpečeny, víme, že macecha se neodváží ubljžovati sirotkům, kteří ve vlastní matce mají ochránkyni tak mocnou. České řešení jest umělecky hlubší, český sirotek je opuštěnější (je sám, dánských dětí je několik!), bezmocný, neboť matka se nemůže vrátiti; jen hrob spojí dítě s ní a přináší vykoupení. I tu jest závěr smírný, ale tento smír je posvěcen přísnou vážností smrti. Slovem, závěr písně české, prostší, omezující nadpřirozený živel na míru nejmenší, jest umělecky pravdivější. Doplníme rozbor ještě přehledem versí jihoslovanských.

O rozbor versí jihoslovanských pokouší se také Dr. Stříbrný ve svém článku, pohříchu však měl poruče jen skrovné pomůcky a musil se omeziti na jediný variant slovinský. Pokusím se doplniti jeho vývody na základě hojného materiálu, který snesl prof. Strekelj ve sbírce „Slovenské národne pesmi" а к versím slovinským připojím též srbsko-chor-vatské. V lidové poesii slovinské jsou tyto typy „sirotských" balad:i:!)

A) Typ, který poněkud připomíná balady severské. Sirotci týraní macechou jdou na hřbitov a žalují matce. Matka prosí černou zemi, aby ji propustila, vrátí se do svého domu, vidí, že je všude plno zásob i proklíná otce, že sirotkům nedává ani chleba. Vrátí se na hřbitov, hoši běželi za ní, ale matka jim domlouvá, že nemohou býti u ní a prosí černou zemi, aby se již neotvírala (Strekelj I. 376 č. 344).

B) Legenda. Osud sirotkův spojen se zázrakem mariánským. Macecha trýzní sirotka (dává mu jen vodu a kameni); dítě uteče na hřbitov, dá si od zvoníka ukázati matčin hrob, prosí černou zemi, aby se otevřela a žaluje matce. Matka jej posila do kostela (ve většině var. „na Bistricu", známou kultem mariánským), tam prý najde dobrou matku. V kostele P. Marie sestoupí s trůnu a odnese dítě do nebe. Macecha hoří v pekle. Strekelj I. 377 nsl. č. 345—6, 347 L—II, 348 a 349 (zlomek obsahující pouze žaloby sirotkovy).

C) Sirota Jerica. Blížia se nejvíce českému typu, jak ukázal již Dr. Stříbrný ve svém článku. (Strekelj, I. 384 nsl. č. 350—1),

D. V časopise Kmetijske in rokodélske novice roč. 1844 čís. 14 str. 49) byl otištěn překlad českého Sirotka (Sirotek. Poleg české ljudske