Lidová tradice celkem zachovala znění Jeranovo; jen dialog s matkou a žaloby sirotkovy jsou pozměněny, kromě toho pak přibyla sl. 15. obsahující zmínku o ráji, obvyklou ve slovenských písních rázu mravoučného nebo legendárního.

Písně jihoslovanské se slovinskými spojuje vlastně jen společný motiv základní, zpracování jest samostatné. Slovinskému typu A blíží se balada ,Dvoje siročadi i pokojná im majka' (Andrič, Hrvatske nar. pjes, Izd. Matica Hrvatska. Kn. V, odd. 2, sv. 1, str. 59, č. 44): Macecha bije děti a ukládá jim těžké práce. Vlastní matka v podobě stařeny dovede děti domů a vyčítá muži, že dopustí, aby macecha týrala jeho děti. Otec macechu zabije a přivede dětem novou dobrou matku. Mnohem četnější jsou písně líčící s rozmanitými obměnami, jak zemřelá matka v noci přichází к maceše a vytýká jí, že bije cizí děti. Toto zpracování jest hojně rozšířeno na území chorvatském, neboť Andrič vedle textu pojatého do sbírky (str. 171, č. 105) v Dodatku uvádí 6 var. rukopisných a 2 tištěné.35) V podstatě bliží se těmto baladám také píseň č. 104 a 3 var. připojené v Dodatku (str. 467—8).

Kurelac ve své sbírce „Jačke" zapsal zcela stručnou píseň lyrického rázu o sirotkovi, jemuž prstem odměřují chléb a nehtem uštipují sýra (84, č. 319), a dvě pisně poněkud obšírnější. Jedna z nich (190, č. 486) má začátek legendární: Sv. Petr potkal tři sirotky, kteří hledají matku a ukazuje jim místo, kde je matčin hrob. Tento začátek blíží se legendám polsko-maloruským, avšak další zpracování jest zcela odlišné. Matka z hrobu volá na děti, aby jí zdvihly hlavu, tělo, nohy, ale děti nechtějí, neboť hlava matčina — bílá stěna, tělo — černá země, nohy — dva hnáty. Druhá píseň blíží se slovinským baladám typu B, ale chybí epický rámec a legendární závěr. Úvodem je stesk sirotkův (srovnává živou matku se zpráchnivělou mrtvolou), následují žaloby na macechu a roz-