mluva s matkou, která posílá děti (předtím je zmínka o jednom) domů odkazujíc je na milost boží.

Blízkost oblasti italské, jejíž kulturní vliv mocně se uplatňoval hlavně na pobřežním území chorvatském, vyžaduje, abychom si povšimli též versí italských. С Nigra ve sborníku Canti popolari del Piemonte otiskl baladu „La madre risuscitata" (str. 212, č. 39): zlá macecha nedopřeje dětem ani nejnutnější potravy ani oděvu. Pláč dětí vzbudí matku, která staršímu dá jisti a mladší ukonejší-. (Srovn. var. tamže.) Jest zřejmo, že italské verse liší se podstatným rysem od juhoslovanských, neboť matka vstane z hrobu a krmí své děti — motiv, jehož jsme nenašli ve zpracováních slovanských, který však se vyskytuje také ve versích proven-calských a francouzských,36) ovšem s důležitou obměnou: Sirotci jdou na hřbitov, potkají Krista (sv. Petra, sv. Jana), kteří zázrakem vzkřísí matku a dovolí jí, aby po několik let žila na zemi a vychovala své děti. V jihoslovanských písních tedy máme samostatné zpracování základního motivu, nezávislé na písních italských.

U všech národů evropských byly zapsány písně, jejichž základem jest prastaré, obecně rozšířené podání o síle mateřské lásky; tajemný vztah mezi matkou a dítětem trvá i po smrti, matka i v hrobě slyší pláč svých dětí, a může-li, chrání je. V některých oblastech (na př. u Litevců a Velikorusů) byl tento motiv zpracován jen ve formě lyrických monologů nebo rozmluv se zemřelou matkou atd.,37) jinde bylo tradiční jádro zhuštěno v balady a legendy. Epický rámec se ovšem mění, také závěry bývají různé, avšak ve všech versích (mimo některé varianty zkrácené nebo neúplné) nalézáme rozmluvu s matkou a žaloby sirotkovy. Ukázalo se, že i písně z území, mezi nimiž není styků, mají některé rysy velmi podobné. Tak slovinská Jerica nařiká, že macecha ji budí ještě před kuropěním, aby hnala dobytek na pastvu, a stejně si stěžuje dívka v písni velikoruské (Sobolevskij, II., 2, čís. 3); sirotek v písni slovinské i moravské (Sušil, var. č. 6) rozmlouvá se zvoníkem (hrobařem) na hřbitově; v baladách severských i ve svatebních písních východoslovanských matka prosí Boha, aby ji pustil na zemi; v legendách polsko-maloruských (a jejich ohlasech), v písních jihoslovanských a románských Bůh setkává se s dítětem a ukazuje mu cestu к matčinu hrobu; také v žalobách sirotkových najdou se shodné podrobnosti; macecha při česání dře do krve, při oblékání proklíná, nerada krájí chléb atd. Avšak uvážíme-Ii, že písně vzešly z prostředí venkovského, že sirotek líčí drobnosti všedního života, pochopíme, že tu není řeči o závislosti: všude matka češe dítě, obléká je, krájí mu chléb a pod.

To jsou motivy typické, které přirozeně vyplývají ze stejné situace základní, a proto tyto analogie nelze vysvětlovati vzájemným působením. O závislosti směli bychom mluviti jen tehdy, kdyby se shodovaly ony drobné články, které hlavní motivy naší látky spojují v souvislý řetěz