dějový, kdybychom na př. postihli shodu nejen v epickém rámci, ale i v dialogické výplni a zejména v osobitém zabarvení, vytvořeném podrobnostmi, slovem, kdyby kombinace těchto typických prvků byly shodné. Shod toho druhu v evropských versích naší látky není mnoho, naopak našli jsme podstatné rozdíly hlavně v řešení rozporu mezi sirotkem a macechou. V písních románských matka děti nasytí, nebo se k nim na čas vrátí; v germánských hrozbami donutí macechu к mírnosti; v polsko-maloruských andělé odnesou sirotka do nebe, macechu Bůh svrhne do pekel; v slovinských P. Marie vezme dítě к sobě, nebo je andělé odnesou; v jihoslovanských matka vytýká maceše, že bije cizí děti; v některých písních českých sama matka usmrtí macechu, v jiných dítě zemře na hrobě nebo doma atd.38) Avšak vedle těchto základních rozdílů téměř každé zpracování ano každý variant přinášejí nové podrobnosti: nezapomenutelné verše české písně „když nožičky myje, o škopíček bije" jsou právě tak rázovité a ojedinělé, jako stesk sirotka maloruského, že macecha dává krajíčky průsvitné jako klenový list, nebo slovinského, jemuž macecha dává jisti vodu s kamením a pod.

Užší závislost zjistili jsme tam, kde se stýkají oblasti jazykově příbuzné anebo kde zvláštní okolnosti podporovaly přejetí. Píseň česká byla uměle přesazena do prostředí slovinského, naproti tomu však verse maloruské zcela přirozeně pronikly na území běloruské, legendy polské pak na území československé. Pokud jde o píseň českou, bylo dokázáno, že všelidský motiv základní zpracovala samostatně. Nejen četné rysy drobné, ale i závěr, jak jej podávají nejlepší varianty (návrat se hřbitova — rozmluva s otcem — smrt) nemají obdoby v ostatních zpracováních.39) České pojetí je duchovější: naproti efektní, ale poněkud křiklavé zázračnosti versí románských, nebo legendární výzdobě skladeb polsko-maloruských a slovinských stojí hluboká životní pravdivost a prostota naší písně; český sirotek umírá v nehostinném, chladném domově a bílý zjev matčin jako ztělesnění všemocné lásky zjasňuje ponuré poslední chvíle. Prostičká píseň jest posvěcena duchem velikého umění a stává se věčným podobenstvím utrpení vykoupeného osvobozující silou mravní. Proto zůítane „Sirotek" drahým odkazem odumírající lidové poesie; přesvědčili jsme se rozborem cizích versí, že z evropské látky vykvetla na české půdě svérázná píseň vzácné krásy.