str. 444
příslušné práce v musejním archivu Ovšem dosud, ač podporováno bylo ve své snaze doporučením Klubu českých fotografů amatérů, měly jeho výzvy účinek nevalný. -z.
@----------------------
Mitteilungen zur Volks- und Heimatskunde des Schön-h engster Landes, XII., 1916 (1917). Z obsahu vyjímáme jako pro nás nejzajíma-vější článek dra. Emila Lehmanna o nejstarších místních jménech lanškrounského kraje (str. 71—85) a příspěvky к lidovědě z Langenlatsch od Fr. Etzlera (str. 43—60). Ostatní část tohoto ročníku má výhradně místní záiem.
@--------------------
E. Romer: Hu nas jest? (Otisk z „Kurjera lwowskiego".) Krakow 1917. Nákl. G. Gebethnera i Sp. Str 32, 8°.
Zbaveni vlastní vlády, rozděleni mezi tři říše, rozptýleni emigrací po celém světě, nedovedli jsme dosud dáti důkladnou odpověď na otázku vyslovenou v titule cenného dílka prof. Romera. Práce tato vyšla z badání podniknutého známým učencem při sestavováni „Zeměpisně-statistického atlasu Polsky". Výsledky lze vyjádřiti těmito čísly: v Haliči žije 3,850.000 Poláků t. j. 48% všeho obyvatelstva, ve Slezsku (těšínském) 260.000, v Království polském — po opravách provedených na základě úředního sčítání okupačních úřadů rakouských 9,666.000, na Litvě úhrnem 3 miliony a na Rusi něco přes 2 miliony. Co se týče záboru pruského, tu přihlížeje к soupisu školnímu, jakož i ku většímu přírůstku přirozenému autor potvrzuje, že jedině v 6 kraj.ch obývaných především Poláky, žijí okrouhle 4 miliony Poláků. Jinak řečeno : v záboru ruském bylo (r. 1910) v hranicích Pobka z r. 1772 15,150.000 Poláků, v sousedních okresích kuron-ských a ve vnitru Ruska odhaduje se počet Poláků na 380.000, celkem tedy v Rusku je 15,524.000 Poláků. V záboru pruském a v sousedních okresích kraje wioclavského a gąbiń-keho, ve Vestfálsku a v Porýní 4,761.000 Poláků, v záboru rakouském celkem 4,334.000. Na emigraci autor počítá 2 miliony. Ührnem bylo r. 1910 26,619.000 Poláků a přihlížíme-li ku přirozenému přírůstku, který u Poláků jest 16°/00 ročně, vzrostl jich počet do r. 1914 na 28,324.000. Po Rusech, Němcich, Angličanech, Francouzech a Italech jsou Poláci v řadě evropských národů na šestém místě. Otázka, jíž se prof. Romer dotkl, získala jeho prací důležitý materiál, sestavený po prvé přesně vědecky.
Dr. St. Zdziarski. (Lvov.)
@-------------
Hryncewicz-Talko Jul.: Gorale polscy jako grupa antropologiczna. (Nadbitka z „Księgi pamiątkowej ku czci Boleslava Orzechowicza.) Kraków 1916. Str. 405—427.
Území, zaujaté horaly, jest velmi nepřesně označeno, neboť počítávaji se к němu též osady podhorské. Rovněž hranice jsou dosud nepřesné a sporné, zejména severní, kterou zesnulý prof. dr. Kopernicki značně zmenšil na zákadě drobných rozdílů v kroji a v mluvě. Podle horalů z Nového Targu hranice jejich krajiny leží pod pastvisky horskými. Od jihu dělí ji řetěz Tater, od východu řeka Białka, od západu Černý Dunajec, od severu dalši tok téže řeky a zároveň Dunajec do ústí Bialky. Počet obyvatelstva na území horalském je přibližně 900.000 hlav, z čehož na polské horaly připadá 650.000.
Západní horalské území polské jest po stránce antropologické z nejzajímavějších v celém Slovanstvu, neboť tu, v krajině podkarpatské byly za časů Kristových — podle podáni — osady slovanské a odtud rozešli se Slované na všecky strany. Tam zachovaly se též nejlépe staré obyčeje a přežitky.
Přihlížeje k tomu, že starší badání o goralech polských (prof, A. Wrzesniowského, prof. dra J. Majera a Kopernického) byla neúplná, autor rozhodl se znovu podniknouti měření antropologická provedená na 1305 osobách pocházejících ze 121 osad a vsí. Celkem zkoumal 1000 goralů a 305 podhořanů.
