Na základě dat uvedených v ^ráci autorově lze říci, že góralé a z části i pod-hořb.né představují typ jednotný, s nímž se nesetkáváme u jiných plemen polských. Typ tento s jistými odchylkami jde od západu od pramenů Visly na východ do Sfávnice zalidňuje výšiny a svahy Karpat. Prototypem gorala jest : vzrůst střední, velká, štíhlá postava, hbitých pohybů, bez sklonu к otylosti, silná kostra a svaly ; typ tmavovlasý jest poněkud častějši. Lebkou značných rozměrů liší se góral od jiných plemen polských: mírně prodloužená, vysoká a silně vyvinutá do šířky tvoří nejrázovitější rys Gorala, podobně jako Mongola, jenže u gorala největší šířka lebky jest nad ušima, kdežto u Mongola bliže к zadní části hlavy. Jest tedy góral typický krátkolebec převyšující v tom směru všecka plemena polská.

Ženy góraiské jsou proti mužům značně nižšího vzrůstu a drobné stavby, typu poněkud tmavšího ; lebka menších rozměrů, ale zachovává tytéž poměry číselné jako u mužů, jest význačně krátkolebá, obličej též menší, široký a dlouhý, nos kratší, ale širší, chybějí ostré boky vlastní mužům.

Vedle typu vyznačujícího goraly objevují se též jiné, např. ten, jejž M*jer a Ko-pern'cki označili názvem „równ'aki", nižšího vzrůstu, světlejší, stavby spíše zavalitější, méně krátkolebý, s obličejem kratším a širším; nebo tmavší typ Valachů na výšinách bližších Karpatům východním. Na Podhali v okolí pproninském lze neklamně zj stiti jakýsi vliv dávných osnd tatarskýrh, který se jeví v názvech místních i v antropologických znacích obyvatelstva. Vedle krá kolebého tmavého typu objevují se obličeje krátké s širokými kostmi jařmovými, kosé oči a plochá zadní část hlavy t. řeč. znaky mongoloidní.

Nehledě na převládající typ společný u goralů a podhořanů nalézáme v některých skupinách jislé obměny, které i na pohled lze rozeznati, v západních Beskydách okres těšínský tvoří jakýsi uzel národopisný, kde se sbíhají různé skupiny obyvatelstva.

Přih ížeje k hojný n znakům shodným spojuj cím obývate stvb podhorské s goraly autor soudí, že ješ^ě v době předhistorické lid polský usadil se na svazích podkarpatských, kde nalezl lepší podmnky životní a odtud dosti pozdě (v XV. a XVI. stol.) osadil výšiny. Od té doby obyvatelstvo podkarpatské mísilo se s obyvateli rovin. V poslední čtvrtině . století XIX. obyvatelstvo góraiské silně se množící musilo I ledati nových sídel i stěhovalo se dilem do Ameriky, dílem s hor na svány. Podobná imigrace z hor jeví se též v kraji Sandeckém, do něhož zasahuji góralé parcelujíce statkv šlechtické. M >žno, že v budoucnosti tento proud ještě vzroste a typ goralský počne pronikali dále do rovin.

Tak jevi se výsledky prac ého badání prof. T. Hryncewicze, od něhož očekáváme d"lší, podrobnější zpracování sebrané látky. Nepochybně podá nové vý.-ledky, jež dosud nebylo lze postihnouti, zároveň objasní základní prvky skupin a vztahy typů.

@----------------

Ředitel musea a redaktor časopisu pro „rakouskou lidovědu" prof. M. Haberlandt vytiskl v I. seš. nového ročn ku „Oesterreiche Rundschau" nevelký článek všeobecného rázu „Nationalitätenstaat und Volkskunde". V nadpise tohoto článku bychom byli zajisté rad ji spatřili termin „Völlo rstaat". Jedná se přece o zjednáni poměrů mezi rakouskými národy, nikoliv jenom národnostmi. Plným právem vytýká spisovatel, že mezi politiky naší říše nedostatečnou měrou jest rozšířena znalost etnografické své-ráznosti rak. národ'], že v tom směru veřejný tisk činí příliš málo, ba že i ve veřejných přednáškách „Uranie" ve Vídni piíliš malá pozornost se věnuje neněmeckým národům naší říše. Spisovatel mel tu patrně na zřeteli poměry vídeňské a vůbec německo-rakouské veřejnosti. Red. „Zeitschriftu für Oesterr. Volkskunde" měl ovšem